Moderní auta dnes umí opravdu hodně. Hlídají jízdní pruhy, automaticky brzdí, čtou dopravní značky a připomenou, když jedeme moc rychle. Některé modely dokonce samy zaparkují nebo se drží v koloně bez zásahu řidiče. To všechno je skvělé. Ale pozor – chytré auto neznamená, že můžeme „vypnout mozek“.
Rozpoznávání značek není neomylné
Systém rozpoznávání dopravních značek se může velmi hodit, například když jedete neznámou trasou či v noci nevidíte na dopravní značení v Praze. Ale ani ta nejlepší technologie není dokonalá. Kamera na čelním skle nemusí vidět značku zakrytou větví, jiným autem nebo znečištěnou tabulí. A někdy „přečte“ i značku, která už dávno neplatí, protože třeba platila jen v omezeném čase.
Řidič musí být ten, kdo nakonec rozhoduje. Když vám auto ukáže omezení na 50 km/h, ale vy vidíte, že značka už neplatí, nespoléhejte slepě na displej. Pravidla silničního provozu pořád platí pro vás, ne pro počítač.
Asistenti nejsou řidiči
Jízdní asistenti mohou být velmi nápomocní – třeba adaptivní tempomat v koloně nebo hlídač mrtvého úhlu na dálnici. Jenže každý z těchto systémů má svá omezení. Například asistent pro jízdu v pruhu může vůz nepříjemně „potáhnout“, když sjíždíte z dálnice, pokud nedáte včas znamení. A parkovací senzory nemusí detekovat nízké překážky nebo extrémní úhly.
Navíc ve chvílích, kdy se situace rychle změní – třeba při vběhnutí dítěte na přechod nebo v okamžiku, kdy někdo prudce zabrzdí před vámi – je lidská reakce pořád to nejcennější.
Pohodlí nesmí otupit pozornost
Největší pastí moderních asistentů je falešný pocit bezpečí. Když vám auto dává pocit, že se „postará“, mozek polevuje. A to je problém. Zvlášť při delší jízdě může dojít k tomu, že ztratíte pozornost. Místo aktivního sledování dění kolem začnete věřit technice – a to je chvíle, kdy může dojít k chybě.
Skvělý pomocník, ale nikdy šéf
Dnešní auta jsou chytřejší než kdy dřív. Ale pořád to nejsou roboti, kteří by nás dovezli do cíle bez naší asistence. Technologie nám má pomáhat, nikoliv nahradit. Když asistentům porozumíme a budeme je brát jako doplněk (a ne jako výmluvu pro menší pozornost), budeme jezdit mnohem bezpečněji – a klidněji.
